MĚJTE TO ZA NEJVĚTŠÍ RADOST

Buddy Axley

První vydání , srpen 2000.

(Všechny verše ze Starého zákona jsou citovány z Bible kralické, verše z Nového zákona
jsou citovány z Nové Bible kralické; slova v závorkách přidaná do biblických veršů
jsou přeložena z anglického překladu Amplified Bible.)

Z anglického originálu "Count It All Joy" přeložil Jan Talafant.

Předmluva

            Ježíš řekl v Janovi 16:33 "...na světě budete mít soužení (zkoušky, útrapy a zklamání), ale buďte stateční (dobré mysli, jistí, pevní, bez pochybností): já jsem přemohl svět (vzal jsem mu moc ubližovat, získal jsem ho pro vás)." Toto dílko je napomenutím k tomu, abychom procházeli zkouškami života v moci radosti. Nezabýváme se tím, zda budeme procházet zkouškami, ale tím, jak se s nimi vypořádáme. Pamatujte, že Ježíš řekl: "Buďte dobré mysli". To znamená: "Buďte radostní". Určitě nás tedy na naší cestě čekají zkoušky, až jimi budeme procházet, můžeme to udělat Božím způsobem.

            Boží slovo nám říká "za největší radost mějte" nebo "považujte to jen za radost, bratři moji, když upadáte do různých zkoušek." (Jakub 1:2). Prosím, poslouchejte pozorně. Nezáleží na tom, co je zdrojem těch zkoušek. Boží slovo mluví o "různých zkouškách". Důležité je, že k tomu, abychom zkouškou prošli a přemohli její vlivy na nás, máme k dispozici sílu radosti.

            Boží radost je ovocem Ducha Svatého a nadpřirozenou silou, kterou nám Bůh dává, abychom ji používali a žili v ní. Vychází z hloubky naší bytosti (z ducha) a proudí ven, kde ovlivňuje další součásti naší osobnosti, kterými jsou duše a tělo. Žijeme-li ve víře a poddáváme-li se Duchu Svatému v nás tím, že dovolíme, aby z nás proudila tato radost, potom čelíme zkouškám života Božím způsobem. Boží slovo nám říká: "Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!" (Filipenským 4:4). "Vždycky" je jedním z klíčových slov této věty. Slovo Hospodinovo říká: "...nermuťtež se, nýbrž radost Hospodinova budiž síla vaše." (Nehemiáš 8:10). Dokonce i nyní, když píši tato slova, čelím, potýkám se a procházím zkouškami života. Před lety ke mně promluvil Bůh: "Nedovol okolnostem a situacím svého života, aby měly vliv na tvůj duchovní život." Pojďme společně chodit v Duchu a ve vítězství, které máme v Ježíši Kristu.

Úvod

            Proč bychom měli "mít za největší radost", když procházíme zkouškami? Pro naši přirozenou mysl je těžké vyrovnat se s těžkostí, bolestí a nepohodlím zkoušek. Potřebujeme však vidět až za ně, abychom mohli pojmout a pochopit to, co Boží slovo říká v Jakubovi 1:3. "Víte (ujistěte se a porozumějte) přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost (a trpělivost)." Vidíte, že tyto zkoušky jsou zkouškami naší víry v Boha. Bez ohledu na jejich zdroj se jedná o skutečné přezkoušení našeho spoléhání na Boha v opravdovém životě. "A kdož doufá (spoléhá, nalézá jistotu) v Hospodina, blahoslavený (šťastný a požehnaný) jest" (Přísloví 16:20b).

            Můžeme být šťastní a radostní, protože věříme, že Bůh nás požehná za naši víru v Něho. Můžeme se radovat, protože zkoušky naší víry uprostřed útrap našeho života nás učiní silnějšími, vytrvalejšími a trpělivějšími. A jak sílí tyto ctnosti, přibližujeme se k dokonalému obrazu Ježíše Krista našeho Pána. "Nechte však vytrvalost (a trpělivost) plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek" (Jakub 1:4).

            Udělalo by z nás radostné lidi, kdybychom se stali dokonalými a úplnými a neměli jsme žádný nedostatek? Každý by se radoval, kdyby to měl. Ale Boží slovo nám zde ukazuje, že se máme radovat ještě předtím, než je možné vidět přirozenýma očima jakýkoliv výsledek. A to je samozřejmě víra. Víra je víc, než že v něco jen doufáme, víra je, když už to vidíme duchovníma očima. A to je důvod, proč nám byl dán pokyn, abychom "měli za největší radost", jakmile si uvědomíme, že je naše víra zkoušena a testována. Jsme vyzýváni k tomu, abychom očima víry viděli konec té zkoušky. Pokud jsme někdy lezli na nějaký kopec nebo horu, věděli jsme, že naším cílem je dostat se na vrchol. Známe radost a štěstí, které nás na vrcholu čekají po vytrvalém a trpělivém výstupu. Právě to nás silně motivuje k tomu, abychom se tlačili kupředu a nahoru. Je-li tomu tak v přirozené oblasti, o co více je to pravdou v duchovní oblasti. Pojďme se tlačit kupředu pro tu nejpravdivější a nejlepší odměnu, která čeká na nás, Boží lid. Pavel nás povzbuzuje těmito slovy: "  Bojoval jsem dobrý (hodný a čestný) boj; běh jsem dokončil, víru jsem zachoval (pevně udržel). (A jako tomu, kdo zůstal) nakonec je pro mě připravena koruna spravedlnosti..." (2. Timoteovi 4:7-8a).

            Ježíš to měl za největší radost! Jeho zkoušky byly větší, než cokoliv s čím se můžeme setkat v našich životech. "Proto i my... odložme každou zátěž i hřích, jenž nám tak snadno bývá překážkou, a s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi. Hleďme na původce a dokonavatele víry Ježíše, který pro radost, jež ležela před ním, podstoupil kříž nedbaje na hanbu a posadil se po pravici Božího trůnu" (Židům 12:1-2).

Ovoce radosti

            Bůh v každém z nás touží skrze ovoce radosti vybudovat Kristův charakter. Radost je ovoce. Je to ovoce Ducha Svatého (Galatským 5:22). Radost se projevuje, když proudí z našeho ducha ven do naší duše (mysl, vůle a pocity) a do našeho těla (naší fyzické schránky). Má zásadní účinek na každou z těchto oblastí. Až se dále podíváme na to, co s námi dělá radost, snadno porozumíme, proč nás Bůh napomíná a vyzývá, abychom se radovali. Pamatuj si, že radovat se, je skutkem víry a poslušnosti. Výsledek bude požehnáním pro Boha i pro nás tím, že budeme moci projít výzvami života.

            Pojďme se podívat na to, co je to radost a jaké jsou podle Božího slova její projevy. Přichází mi na mysl hned několik veršů jako "radost Hospodinova budiž síla vaše" (Nehemiáš 8:10). Zde vidíme, že radost přináší sílu namísto slabosti. Všichni jsme zažili, jak jsme byli slabí ve vztahu ke stresu, zklamání, depresi, starostem, úzkosti a podobným věcem, se kterými se setkáváme v každodenních zkouškách a testech. Tyto právě zmíněné věci vysávají život z naší bytosti (z ducha, duše a těla). Bůh nám proto dává sílu a energii radosti, která posiluje, občerstvuje a obnovuje naše životy a dává nám schopnost žít nadpřirozeným způsobem bez ohledu na to, co se děje okolo nás.

            Přísloví 17:22 říká: "Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti." Vidíme, že radost je dobrým lékem. To je recept od Velkého Lékaře, a lék je již zcela proplacen. Radost přináší zdraví našemu duchu, naší duši i našim kostem.

            Některé z hebrejských a řeckých definic popisují radost jako stav štěstí, rozjasnění, potěšení, povznášejících pocitů a dobrého rozpoložení mysli. To, že v našich životech chybí radost, poznáme snadno. Jsme smutní, zamračení, nešťastní, cítíme se zle a naše mysl je zkormoucena. A to nám brání vnímat Boží království. " Vždyť Boží království... je spravedlnost (stav, kdy je člověk přijatelný pro Boha), pokoj (v srdci) a radost v Duchu Svatém" (Římanům 14:17).  "Vykoupení, pravím, Hospodinovi navrátí se, a přijdou na Sion s prozpěvováním, a veselé věčné bude na hlavě jejich; radosti a veselé dojdou, zámutek pak a úpění uteče od nich" (Izaiáš 35:10). Byl nám dán Duch Hospodinův, aby "olej radosti nahradil smutek a oděv chvály ducha sevřeného" (viz Izaiáš 61:3). Vidíte, že když čerpáme radost ze studnice našeho spasení, smutek a zklamání musí utéct (čtěte Izaiáše kapitolu 12).

            Potřebujeme rozumět, že síla radosti v nás nejedná sama od sebe. Bůh nás stvořil s vnitřním člověkem, kterému říkáme duchovní člověk. Právě zde bydlí Duch Svatý v životě každého opravdového věřícího v Ježíše Krista. Boží slovo nám říká a povzbuzuje nás, abychom chodili v Duchu a žili v Duchu. To znamená, abychom se Mu poddali a dovolili všem Jeho ctnostem, aby proudily skrze nás ven. Naše mysl vůle a pocity však ne vždy spolupracují s myslí, vůlí a pocity Božími. To znamená, že se můžeme na základě svobodné vůle rozhodnout být smutní, deprimovaní a zklamaní. Pokud však známe Boží vůli a rozhodneme se podle ní jednat na základě toho, že máme mysl Kristovu, uvidíme, jak se naše mysl a naše pocity změní ze smutku na radost, ze zklamání na nadšení, z nešťastnosti na štěstí, atd. Ještě jednou: toto je skutek víry a poslušnosti Bohu, nikoliv soupis pravidel a nařízení. Kdybychom jenom mohli uvěřit, že tento nadpřirozený zdroj radosti vytvoří nadpřirozenou sílu radosti, která přemůže vliv těžkostí života, s radostí bychom poslechli Pánovy pokyny jako: "Mějte to za největší radost", "vždycky se radujte v Pánu", "Hospodinova radost je vaše síla", "křičte radostí", "zpívejte radostí", "skákejte radostí" a další a další.

            Někteří si možná vzpomenete na píseň "Hospodinova  radost je moje síla". Je v ní několik veršů jako: "Jestli chceš radost, křič pro niů; jestli chceš radost, zpívej pro ni; jestli chceš radost, skákej pro ni; jestli chceš radost, směj se pro ni; Ha! Ha! Ha! Ha! Ha! Ha! Ha! Ha! Ha! Ha! Ha!"

            Boží cesty a myšlenky jsou vyšší než naše. Amen!

            Ať radost proudí!

Zkoušky života

            Ať už si to uvědomujeme nebo ne, jsou zkoušky, kterými my křesťané procházíme, zkouškami naší víry v Boha. Jak už jsem řekl dříve, zkoušky budou přicházet, a bez ohledu na jejich původ nebo druh je máme považovat za příležitosti k růstu ve víře a v našem spoléhání na našeho Pána.

            Víme, že před zkouškou nebo v jejím průběhu, nám tato zkouška ne vždy připadá jako příležitost k růstu. Pokud se nám nepodaří poznat, že zkoušky naší víry jsou příležitostí k růstu v naší víře, zůstaneme nedospělí a nepřipravení a nebudeme moci zažívat maximální plnost Boží vůle a Božího záměru pro náš život. "Víte (ujistěte se a porozumějte) přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost (a trpělivost)" (Jakub 1:3). Následující verš říká, co vytrvalost a trpělivost přinesou do našich životů. "Nechte však vytrvalost (a trpělivost) plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek" (Jakub 1:4).

            Zopakujme si tedy: Bůh touží po tom, abychom rostli skrze poslušnost Jeho slovu. Měli bychom "mít za největší radost", když procházíme různými druhy zkoušek, protože rozumíme tomu, že zkoušení a prověřování naší víry přínáší trpělivost a vytrvalost. Tyto ctnosti nás přibližují k dokonalosti (dospělosti) a plnosti.

            Prosím pozorně poslouchejte. Bůh ví, že se nemůžeme radovat jen tak kvůli radosti, ví, že potřebujeme k radosti nějaký důvod. Nemáme se radovat z utrpení chvíle, kdy čelíme nějaké zkoušce. Ale víme, že tam před námi je odměna nebo cena, kterou můžeme obdržet, můžeme vytrvat za pomocí síly radosti stejně tak, jako Ježíš podstoupil svůj kříž pro radost, která ležela před Ním (viz Židům 12:2 ještě jednou). Ježíš nám vždy dává dokonalý a nejvyšší příklad.

            Trpělivost a vytrvalost prostě znamenají pevně stát a mít víru a spoléhání na Boha ať se děje cokoliv. To se snadno řekne, ale právě tak snadné to i je. Mysleli jsme si, že trpělivost je o tom, jak dlouho vydržíme v nějaké situaci. Všichni jsme si asi někdy řekli: "Už mi dochází moje trpělivost." Všimni si, že zde používáme výrazu "moje trpělivost". Bůh nám ale dal svého Svatého Ducha, aby v nás vytvářel ctnost Jeho nadpřirozené trpělivosti, která přináší odpočinutí, důvěru, očekávání, jistotu a víru v Něho uprostřed bouří života. Někdo řekl, že kdyby naše víra nebyla zkoušená, nevěděli bychom, jestli nějakou víru máme nebo ne. Možná v tom je kus pravdy, ale to, že máte víru, víte už z prostého faktu, že Bůh každému z nás dal míru víry dostatečnou k tomu, abychom prošli jakoukoliv zkouškou života. Proto je pro náš duchovní rozvoj zásadně důležité, abychom běželi svůj běh, dokončili svůj úsek a "udrželi víru". Naši víru si můžeme udržet tím, že budeme růst ve víře, nebo ji můžeme ztratit tím, že budeme malé víry. Různě velký tlak má na každého z nás jiný vliv. Bůh nám proto dává možnost, abychom "...ve všem rostli v toho, který je hlavou, totiž v Krista", ...dokud všichni nedospějeme k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k míře postavy Kristova plného věku" (viz Efezským 4:13,15. To říká Jakub 1:4. "...abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek."

Podívejme se na verše, které ihned navazují: "Jestliže se pak někomu z vás nedostává moudrosti, ať ji žádá od Boha, který štědře dává všem a nic nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nijak nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je podobný mořské vlně, hnané a zmítané větrem.  Ať se takový člověk nedomnívá, že od Pána něco dostane; takový muž má rozdvojenou mysl a je nestálý na všech svých cestách" (verše 5-8). Přemýšleli jste někdy nad tím, proč Duch Svatý vložil tato slova za pasáž, kde se mluví o tom, že "za největší radost" máme mít zkoušky? Věřím, že důvodem je, že tato období tlaku se snaží vnést do našich životů pochybnosti, strach, starosti a nejistotu. Potřebujeme od Boha odpovídající moudrost, která udrží naše srdce i mysli v Kristu Ježíši, abychom mohli i dál spoléhat na Pána a radovat se v našem velikém spasení vysvobození, které v Něm máme. A to je podstatou myšlenky zapsané ve Filipenským 4:6-7. (Prosím, přečtěte si to.) Podívejte jak to pokračuje dál: "Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, cokoli počestné, cokoli spravedlivé, cokoli čisté, cokoli milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála - o tom přemýšlejte" (verš 8). Místo otázky "proč procházím takovými zkouškami", bychom měli čerpat z Jeho cnosti zvané radost, pozdvihnout svůj hlas a chválit Ho za Jeho věrnost vůči nám. On je pravdivý, upřímný, spravedlivý, čistý, nádherný a On je sám Dobrou zprávou. Halejuja! "Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!" (Filipenským 4:4). Jak vidíte, výsledkem spoléhání na svůj vlastní rozum a snahy přijít na všechna "proč a jaktože" ohledně zkoušek a testů je rozdvojená mysl hnaná a zmítaná větrem jako vlna na moři postojů a myšlenek o Bohu. A to má negativní vliv na náš postoj vděčnosti, který se v našich životech projevuje jako Hospodinova radost.

            "Blaze muži (je požehnaný a záviděníhodně šťasný), který (trpělivě) snáší zkoušku (a odolává pokušení), neboť až (obstojí v testu a) bude vyzkoušen, dostane korunu života (určenou vítězům), kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují" (Jakub 1:12). V tomto verši je mnoho věcí, které bychom měli vzít v úvahu. Chceme-li být požehnaní a Bohem uznáni za věrné, musíme snášet zkoušky a odolávat pokušením. Chceme-li v tomto životě obdržet korunu vítězství, musíme milovat Boha a uprostřed bouří se radovat a chválit Ho.

            Podívejte, co nám říká Petr: "V tom se (velice) radujete, i když jste nyní, je-li to potřebné, maličko zarmouceni různými zkouškami (a pokušeními), aby se pravost vaší víry (mnohem dražší než zlato, které pomíjí, ačkoli se zkouší ohněm) ukázala k vaší chvále, cti a slávě při zjevení Ježíše Krista (Mesiáše, Pomazaného). I když jste ho neviděli, milujete ho; a i když ho dosud nevidíte, přece v něj věříte a radujete se nevýslovnou radostí plnou slávy, zatímco docházíte cíle (výsledku, naplnění) své víry, totiž spasení duší" (1. Petr 1:6-9).

            Tento verš mluví o nás, když strádáme a snášíme útlak pro Něho nebo pro Jeho spravedlnost. Ve čtvrté kapitole Petr pokračuje v této úvaze: "Milovaní, nedivte se (a nebuďte zmateni) tomu přepalování – jež se mezi vámi děje, abyste byli vyzkoušeni - jako by se vám přihodilo něco zvláštního (neobvyklého a nepřátelského), ale radujte se z toho, že jste účastníky Kristových utrpení, abyste se s jásotem radovali i při zjevení jeho slávy (plnosti záře a jasu)" (verše 12, 13).

            V kapitole 5:6-10 nás Petr nabádá, abychom se pokořili pod mocnou Boží ruku, aby nás mohl povýšit, když na Něho uvrhneme své starosti. Petr nám připomíná, že máme nepřítele, ďábla. On hledá způsoby, jak nás ničit, jak nám brát odvahu a jak nás porazit. Proto se mu musíme vzepřít jakožto silní ve víře. Jak vidíte, nikdy bychom si neměli připadat, že jsme jediní, kdo jsme zkoušeni a testováni. V těchto verších je nám řečeno, že naši bratři a naše setry všude po světě stojí proti stejnému tlaku a stejným těžkostem. Zvláště se mi líbí verš 10: "A když maličko potrpíte, kéž vás Bůh veškeré milosti (který rozdává všechna požehnání i náklonost), jenž nás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, přivede k dokonalosti (a učiní tím, čím se máte stát), upevní (a pevně a bezpečně založí), posilní a ustanoví."

            Před tím, než ukončíme tyto úvahy o zkouškách, pokušeních a testech života, musíme se ujistit, že rozumíme další ctnosti Božího charakteru a tou je Jeho neměnnost. On je všemohoucím Bohem a nikdy není dvojí mysli ani nepochybuje tak, jak se to někdy stává nám. Musíme se před Pánem pokořit a uvědomit si, že potřebujeme Jeho milost, což není nic míň, než Jeho moc a uschopňení k tomu, abychom mohli naše životy žít v Jeho slávě. Pokud Ho tedy obviňujeme nebo považujeme za zdroj  některých našich zkoušek a testů namísto toho, abychom si uvědomili, že pro trápení a zkoušky otevírají dveře naše hříchy a nespravedlivé činy, bude naše utrpení uprostřed našich problému a těžkostí ještě větší. "Nikdo, kdo je pokoušen, ať neříká: "Jsem pokoušen od Boha." Bůh přece nemůže být pokoušen zlem a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je pokoušen, je vlečen a váben svou vlastní žádostivostí. Potom, když žádostivost počne, porodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt. Nemylte se, moji milovaní bratři! Každý dobrý dar a každé dokonalé (bezplatné, velké, plné) obdarování je shůry a přichází od Otce (všech) světel, u něhož není žádná proměna (východ a západ) a ani stín posunu" (Jakub 1:13-17). Bylo by od nás moudré, kdybychom se nučili být zodpovědní a dokázali sami nést zodpovědnost za zkoušky a testy, které si sami přivodíme a kdybychom začali být rychlí k pokání z našeho špatného myšlení a špatných postojů vůči Pánu, který je naší jedinou nadějí. Pokud neuvidíme Boha Otce takového, jaký opravdu je a jako Dárce každého dobrého a dokonalého daru zhůry a jako Toho, který se nemění, nikdy Mu nebudeme schopni upřímně důvěřovat a radovat se v Pánu. Když radostně a opravdově činíme pokání, náž Bůh nikdy nezpůsobí, abychom padli, selhali nebo zhřešili. On je dobrý Bůh, miluje nás, odpouští nám a obnovuje nás. "Proto čiňte pokání (změňte myšlení a záměry) a obraťte se (a vraťte k Bohu), aby vaše hříchy byly smazány a přišly časy osvěžení (uzdravení od následků horka, přijetí čerstvého vzduchu) od Pánovy tváře..." (Skutky 3:18). Chval ho, navěky!

            Shrneme-li to, musíme mít za největší radost, procházíme-li jakýmikoliv zkouškami nebo testy bez ohledu na zdroj – oť už se jedná o útok satanových sil zvenčí nebo o důsledek našeho vlastního hříchu. Tatáž ctnost a moc radosti nás provede skrz, přes a za zkoušku a přinese vítězství naší víře. "A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra" (1. Jan 5:4).

            Pamatujte si, že k tomu abyste to "měli za největší radost" je potřeba víra. "Spoléhejte a buďte poslušní, protože žádná jiná cesta nevede k tomu být šťastný v Ježíši, pouze spoléhání a poslušnost." Radujte se!!

Raduj se a buď požehnaným svědkem

            Než ukončíme toto veliké napomenutí Ducha Svatého k tomu, abychom "to měli za největší radost", potřebujeme si uvědomit, že budeme-li se radovat uprostřed zkoušek, testů a soužení, přinese to požehnání nám i těm kolem nás. Důsledkem Jeho radosti je veliké požehnání, které spočívá v tom, že si můžeme užívat Jeho přítomnosti, která nám přináší Jeho potěšení, pokej, sílu a obnovení. "Veliká je má otevřenost k vám, velice se vámi chlubím; jsem naplněn potěšením, přetékám radostí při všem našem soužení" (2. Korintským 7:4). "Ať vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději skrze moc Ducha Svatého... abych k vám z Boží vůle přišel s radostí a odpočinul si mezi vámi" (Římanům 15:13,32).

            V dalších verších Jakuba kapitoly 1 nacházíme další silné napomenutí od Ducha Svatého. "Proto, moji milovaní bratři, ať je každý člověk pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; neboť lidský hněv Boží spravedlnost nepůsobí" (verše 19-20). Když důsledkem zkoušek narůstá tlak, potřebujeme být pohotoví ke slyšení Pánova hlasu a Slova. Jinak začneme být zlostní a zklamaní a začneme negativně mluvit proti pravdě nebo naříkat a stěžovat si na situace a okolnosti – místo toho, abychom se radovali v Pánu, budeme v našich životech působit nespravedlnost a jen se hlouběji propadat do jámy zoufalství a zničení. "Byť pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byť i ovoce olivy pochybilo, a rolí nepřinesla užitky; a od ovčince odřezován byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích: Já však v Hospodinu veseliti se budu, plésati budu v Bohu spasení svého. Hospodin Panovník jest síla má, kterýž činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých cestu mi způsobuje" (Abakuk 3:17-19).

            Zvláště se mi líbí následující verše z Jakuba kapitoli 1 v rozšířeném překladu Bible. "Odložte tedy všechnu špínu i přemíru špatnosti a s krotkostí (pokorným a vznešeným duchem) přijímejte (a vítejte) zaseté slovo (impantované a zakořeněné do vašich srdcí), které má moc spasit vaše duše. Buďte však vykonavatelé slova (poslušní té zprávy) a nejen jeho posluchači, kteří klamou sami sebe (a podvádějí sami sebe argumenty, které stojí proti víře). Vždyť je-li někdo posluchačem slova a ne jeho vykonavatelem (neposlušný slovu), podobá se muži, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle; podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl. Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a (věrně) zůstává v něm - kdo není zapomnětlivý (bezhlavý) posluchač, ale (aktivní a poslušný) vykonavatel skutku - ten bude blažený (požehnaný) v tom, co dělá (ve svém poslušném životě" (verše 21-25).

            Pokud budeme poslušní Jeho slovu a "mít ho za největší radost", naplní v nás své záměry a vysvobodí nás. "Tak bude slovo mé, kteréž vyjde z úst mých. Nenavrátí se ke mně prázdné (aniž by přineslo výsledky, neužitečné), ale učiní to, což mi se líbí (a co je mým záměrem), a prospěšně to vykoná, k čemuž je posílám. A protož s veselím vyjdete (z duchovního zajetí hříchu a zla do své vlasti), a v pokoji sprovozeni budete (vašim vůdcem, samotným Hospodinem a jeho slovem)..." (Izaiáš 55:11-12). V 2. Korintským 6:4-10 nalézáme Pavla a jeho společníky, jak jsou činiteli Slova. "...ale ve všem se osvědčujeme jako Boží služebníci: v mnohé vytrvalosti, v souženích, v nedostatcích, v úzkostech, v ranách, ve vězeních, v nepokojích, v pracech..." (verš 4-5). Zní vám to všechno jako zkoušky, testy a soužení? Mně určitě ano. Všimněte si, jak nad těmito i dalšími těžkostmi vítězili. "...v bděních, v postech, v čistotě, v poznání, v trpělivosti, v laskavosti, v Duchu Svatém, v nepředstírané lásce, ve slově pravdy, v Boží moci; skrze výzbroj spravedlnosti napravo i nalevo..." (verše 5-7). V následujících verších můžeme jasně vidět kontrast mezi tělesnou analýzou zkoušek a soužení a mezi opravdovou duchovní analýzou téhož. "...skrze slávu i pohanu, skrze zlou i dobrou pověst; jako bludaři, a přitom pravdomluvní, jako neznámí, a přitom dobře známí, jako umírající, a hle, žijeme, jako trestaní, a přitom nevydávaní na smrt, jako zarmoucení, stále se však radující, jako chudí, avšak obohacující mnohé, jako nic nemající, a přitom všechno vlastnící." (verše 8-10).

            Protože jsme lidkými bytostmi a žijeme zde na zemi v těle, máme přirozený sklon řešit problémy lidským způsobem. Musíme se však od Pavla a mnoha dalších svědků, které nám Duch Svatý ukazuje ve Slově, naučit, jak používat Boží nadpřirozené cesty a způsoby k řešení našich konfliktů a problémů. Satan a jeho tlupy jsou našimi nepřáteli i nepřáteli Božími. Oni používají nadpřirozené způsoby zcela přirozeně. Proto v sobě musíme uvolnit větší nadpřirozenou sílu, jakou je radost, abychom tyto zlé síly mohli porazit, zvítězit nad nimi a povstat nad ně.

            Vidíte, že být činiteli Jeho slova z nás dělá Jeho svědky a dává nám to dobré svědectví, ať jsme kdekoliv. Jak jsem se sdílel již dříve, naším největším příkladem je Ježíš. Byl poslušný svému Otci a tím napplňoval vůli svého Otce a nikoliv svoji. On podstoupil kříž "pro radost, jež ležela před ním". Svůj běh a záměr dokončil s radostí a my potřebujeme udělat totéž. Amen!

            Bůh v nás nepřetržitě pracuje víc a víc, aby toho skrze nás mohl dělat víc a víc. My jsme těmi, které vyvolil, aby zasáhli lidi této planety evangeliem. Je to Jeho plán a Jeho radost a pro nás by to mělo být stejnou radostí!

            Pavel nás spolu se staršími efezské církve napomíná: "Když k němu přišli, řekl jim: Vy víte, jak jsem byl s vámi po všechen ten čas od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie: Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou a s mnoha slzami a zkouškami, které na mě přicházely skrze úklady... Ale já na to nic nedbám, ani si necením své duše (života) víc, než abych s radostí dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše (která mi jím byla svěřena): abych (věrně) vydával svědectví evangeliu Boží milosti..." (Skutky 18-24).

            Pavel nás znovu napomíná, abychom chodili s radostí tak, jak je to důstojné Pána. "Proto se i my, od toho dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás modlit a prosit, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním porozumění, abyste chodili, jak je důstojné Pána, k jeho plnému zalíbení, abyste nesli ovoce v každém dobrém skutku, rostli v poznání Boha  a byli podle síly jeho slávy posilováni veškerou mocí k veškeré vytrvalosti a trpělivosti s radostí,  abyste děkovali Otci, který nás uzpůsobil k účasti na dědictví svatých ve světle" (Kolosenským 1:9-12).

            Dovolte mi zakončit touto závěrečnou myšlenkou. Věřím, že často je to, jak žijeme náš každodenní život v přítomnosti ostatních důležitější, než to, co říkáme. Ale to, co říkáme o těžkostech života samozřejmě ovlivňuje lidi, protože víme, že v moci jazyka je smrt i život. Projevujeme-li se a komunikujeme-li radostně, je to součástí našeho svědectví. "Všechno dělejte bez reptání a pochybování, abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez vady uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, v němž záříte jako světla ve světě. Pevně se držte slova života, abych se v Kristův den mohl chlubit, že jsem neběžel nadarmo ani se nadarmo nenamáhal. Jestliže ale začínám být obětován pro oběť a službu vaší víře, raduji se a raduji se spolu s vámi všemi. Stejně se tedy radujte i vy a radujte se spolu se mnou." "Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!" (Filipenským 2:14-18; 4:4).

SHRNUTÍ

            Moc radosti, o které jsem se s vámi sdílel během tohoto pojednání, byla během tohoto posledního roku pro můj život silou, vysvobozením i záchranou. Zkoušky víry v životě mé manželky i v mém životě byly také jedny z nejtěžších, jakým jsme kdy doposud museli čelit.

            Jsme vděční Pánu, který nám dává vítězství a který nás obnovuje svojí Boží radostí, svým pokojem a svoji láskou. Slovo "vděčnost" je synonymem "radosti". V řeckém originálu "být vděčný" znamená být nadpřirozeným způsobem ovlivněn v srdci. Znamená to, že Boží milost, náklonost a štědrost je ve vašem životě přijímána, v plnosti se na něm odráží a zkušeností je považována za prospěšnou. "...sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým" (Žalm 16:11).

            Toužím po tom, aby ti z vás, kteří jste přečetli tuto miniknížku, jste nepřetržitě přijímali veškeré Boží výhody, zvláště pak plnost radosti.  

V Ježíšově lásce,  

Buddy Axley
15. března 2000